Spime ve srubu, myjeme se v potoce, peceme na ohni. Jezdime na kole po okoli. Chybi nam neco?

Ostravice je zajimava reka, jen dost studena a od Brna vzdalena. Pocasi nam pralo. Zaclo prset, az kdyz jsme vazali lode na auto.

Martinuv kamen je asi nejprecenovanejsi utvar na ceskych rekach. Mozna proto, ze se tam spousta opilych "vodaku" vykoupe. Dnes byla poradna zima, jeden 10km usek Doubravy stacil.

Jsme zpet, i se vsemi zavazadly. Zitra hura do prace!

Jeste dodam, ze Indicky ocean je hodne slany a sport c. 1 je pro Sri Lancany opravdu kriket. Kdyz se nekde hraje zapas, v ulicich jsou vlajky tymu a bojovna nalada. Ted jsme opet na chvili v arabskem svete a cekame na letadlo do Prahy.

Dochazi nam opalovaci krem, tak asi pojedeme domu. Usidlili jsme se asi 10 km od letiste, v oblibene priletove a odletove destinaci Negombu. Mesto je to rusne a puvodne planovane relaxacni dopoledne jsme stravili behanim po obchodech - nakonec jsme ale byli uspesni a v dobre utajenem obchudku nakoupili par pytlu caje a nejake koreni. Darky budou :) Plaz je tu spinavejsi nez na jihu, ale stejne jeste uzivame slunce a houpani ve vlnach, dokud to jde. Pryc se mi nechce a napadaji me mista, kam bych se vratila - Ella a Haputale na vysocine, Mirissa na jihu, kde jsme se posledni tyden valeli a kolonialni Galle, ktere jsme vcera v rychlosti probehli. Tak nekdy priste (potrebe patetickeho zaverecneho postu snad ucineno za dost :))

Z Galle jsme se po 3,5 hodinach dokodrcali do 120 km vzdaleneho Colomba, kde jsme navstivili ctvrt Pettah. Byla nedele, proto byla intenzita vyvolavani trhovcu a mnozstvi lidi, zvirat a vozidel vcelku prijatelna. V podvecer jsme zamirili do letoviska Negombo, ktere je vzdalene jen 10 km od letiste. Nakonec jsme nasli cenove prijatelny podnik Sea House s vtipnym a vstricnym majitelem-cestovatelem.

Jeden z poslednich caju s mlekem. Ovocny talir s banany, pro ktere musel kavarnik na skutru do mesta. To je nase snidane za hradbami stareho mesta Galle. Je tu az stredomorska atmosfera, krestanske kostely a oble tvary starych aut.

Vcera vecer jsme zase ochutnavali ryby a krevety v dalsi restauraci. Dnes rano jsem posnidal string hopper, klubicko tenkych bilych nudli podavanych s kari a cockou. Ted jsme na plazi a uzivame si posledni den na jihu. Zitra jedeme pres mesto Galle s holandskou pevnosti do Colomba na nakupy a pak jeste kousek severne na plaz k letisti. Konecne nejaka akce, ale bude to narocny den straveny vetsinou v autobusu. Uz jsem si odpocinul a docela se tesim do prace, i kdyz nevim, co vse se tam za posledni tri tydny udalo.

Rano jsme byli na vylete na nejjiznejsim bodu Sri Lanky, majaku u mesta Dondra. 10 000 mil na jih je pouze more a Antarktida. Pak jsme si prohledli holandskou pevnost, sklad strelneho prachu v Matare a za umorneho vedra jsme se kodrcali zacpanymi silnicemi zpet do oazy klidu v Mirisse. V Matare jsem poprve na Sri Lance videl semafor. Ted se valim na pokoji a cekam az polevi nejvetsi zar a vyrazim za ostatnimi na plaz a do vln.

Pruchova nenapsala, ze tu maji vyborny cerstvy ryby a srandistu, ktery chtel po nas za 5l nadobu s vodou 10nasobek bezne ceny. Vcera vlny zlobily hodne, krome mych bryli ukradly nasim spolucestovatelum i rucnik. Dne se trochu uklidnily. Jdeme zase na rybu.

Plaz v Mirisse je pohlednicova a je to tu vetsi wildlife nez na tom safari. Ochranari tu maji na nekolika mistech oznacene snusky zelvich vajicek a od jedne z nich jsme pres den odhaneli mlsneho varana. Taky je tu spousta velkych krabu poustevnicku. More dnes bourilo, jako kdybymel byt konec sveta. Vlny jsou nekolikametrove a padaji na pobrezi do dalky nekolika desitek metru a vali v sobe oblaka pisku. Plavat se v tom neda, ale je to pusobive. Samozrejme jsme se hned spalili, tak tu ted lezim a na obliceji mam nejaky mistni druh jogurtu. Vykopal je ovsem spalen vic, protoze ac tvrdil, ze neni plazovy typ, stravil cely den ve vlnach. Podotykam, ze pres zakaz plavani (zachranaru a muj :)) plaval do vln a ztratil pri tom plavecke bryle. Tvaril se potom znacne zadumcive. Potkali jsme odpoledne stene, ktere se zakouslo do kokosaku a nemohlo z nej dostat cumak a kdyz mu ho konecne sundali, tvarilo se uplne stejne.

Po rannim safari (budicek 4.30), kde jsme videli divoke slony, varany, pavy, prasata, spoustu ruznych ptaku, jednoho leoparda a urvany naraznik naseho jeepu jsme se presunuli na plaz na jiznim pobrezi. Delaji tu vyborne cerstve ryby a jsou tu zajimave vlny. Je cas se trochu zrekreovat pred navratem.

Bleskove jsme se dostali z vysociny na jih a tam jsme si domluvili safari na zitrejsi brzke rano.

Ella ma krasne okoli, klesli jsme asi o 400 vyskovych metru a cajovniky uz tu moc nejsou, zato spousta bananovniku. Nad mestem se tyci krasna vysoka skala Ella rock, bez ktere by fotogenicnost mesta byla polovicni. Jinak je Ella plna zapadnich turistu a vanocnimi svetylky ozdobenych hospod, na jednu stranu je to prijemne, na druhou stranu by se mi tu asi nechtelo zustavat delsi dobu. Zitra jedeme dal!

Vcera byl den plny dojmu, brzo rano jsme vyjeli na vychod slunce na vyhled jmenem Lipton seat, odkud je pres cajove plantaze videt dolu do niziny a za jasnych dni az daleko k oceanu. Zlatave svetlo v golden hour bylo mezi cajovniky uplne uzasne. Odpoledne jsme pak prochodili okoli Haputale a podivali jsme se k byvalemu kolonialnimu panstvi Adisham, kde je ted benediktinsky klaster. Budova je postavena v anglickem stylu z sedeho kamene doplneneho tmavym drevem a navnadila me na nejakou brzkou navstevu Britanie :) Jinak jsou tu same zajimave veci - videli jsme plachticiho kohouta se slepici, kteri letali mezi plantazemi, drobne zelene papousky, stromove ibisky a vanocni hvezdy, citronovou travu, pijavici a v lese na strome taky obrovsky vceli roj, tak to mi trochu zatrnulo. Dnes se presouvame dal mezi cajovniky do mestecka Ella a tradicne cekame na zpozdeny vlak :)

Zatim nejlepsi vyhled do hor a udoli ted zahalila mlha. Cekame na jidlo a jestli nam nas domaci nabidne lepsi cenu za odvoz na kruhovy vyhled pojmenovany podle Sira Liptona.

Po vystupu na Adams peak se nam pres noc rozlezely svaly a ted pekne boli. Chuzi trochu pripominame kachny. Takze jsme si vcera dali odpocinkovy den v Nuwara Eliya a dopoledne navstivili cajove plantaze a tovarnu na pripravu caje spolecnosti Pedro. Lamanou anglictinou nam vysvetlili vyrobni postup a druhy vyrabeneho caje, provedli nas pekne horkou halou a dali nam ochutnat caj, ktery byl opravdu moc dobry. Dal jsem tu psala o krasne upravenych kvetinovych zahonech, ale vsechno se mi to smazalo. Dneska mame vubec nejakou smulu, chteli jsme jet v 9:30 vlakem do Haputale, mel ale hodinu zpozdeni, kdyz prijel a usadili jsme se, tak se zjistilo, ze nefunguji brzdy, tak jsme zase vystoupili, a zatimco sli kluci pro kafe do bufetu, tak vlak ujel :) Porad se neco deje. Jinak pridal se k nam par z Liberce, ktery jsme potkali uz na letisti, tak ted cestujem spolecne.

Opravdu tu zavaly viktorianske casy. Spime v hotelu v anglickem stylu za vybornou cenu. Smlouvani bylo velmi zabavne a dramaticke.

V noci jsme vystoupili na posvatnou Adamovu horu a ted cekame na obed nez nam pojede vlak do horske stanice Nuwara Eliya, kterou zde vybudovali britsti kolonizatori.

Poprve za naseho pobytu a za 3 mesice v oblasti prsi. Sedime uprostred botanicke zahrady a cekame, az to prejde.

Ruzove puntiky a asi pet dalsich rozdilu :) Akorat nam v prirodopise vzdycky tvrdili, ze slon indicky je vetsi nez africky, ale neni tomu tak. To jsou mi zjisteni v sedmadvaceti. Slonici jsou ale skveli.

Po jizde na slonu a jeho koupani jen tak sedime a pozorujeme ostatni slony a turisty, jak obedvaji. Sloni maji polyfunkcni chobot, s kterym dokazou divy a zajimavou kuzi se stetinami. V mistnim muzeu jsme se dozvedeli, ze slon asijsky se lisi od africkeho tim, ze ma na hlave ruzove puntiky.

DO porad prudi (ted mi pres rameno vrci, ze neprudi, pouze opakovane upozornuje :)), ze nepisu na kdejsem, tak teda pisu. Jsme v Kandy, coz je mesto kralovske, jako ostatne vsechna ostatni starobyla mesta, ktera jsme doposud navstivili. Sidlo krale se totiz v minulosti mnohokrat presouvalo podle toho, kdo mel zrovna v rukou moc. Kazdopadne v zadnem kralovskem meste nesmel chybet chram zubu, coz je svatostanek ukryvajici symbol kralovske moci, Buddhuv zub. Takovy zub jsme navstivili i tady v Kandy. Zub je schovany ve zlate schrane, asi ho nikdy nikdo nevidel a zle jazyky dokonce tvrdi, ze puvodni relikvii uz v sestnactem stoleti spalili Portugalci. Samotny chram je nicmene moc pekny a obetiny v podobe lotosovych kvetu krasne voni. V Kandy je vubec prijemne a oproti severni nizine, ze ktere jsme prijeli, je tu v noci i dychatelno. Rozhodli jsme se tu proto par dni pobyt, podivat se po okoli a pak pokracovat dal do hor. Zitra chceme zajet do sloniho utulku, ktery ma ovsem tak protichudna hodnoceni, ze vazne nevim, co od nej cekat. Ale uvidime.

Po prohlidce starovekeho mesta v Polonnaruwe a nakupu splachovadla, ktere se mi podarilo urvat v hostelu, mirime do kulturniho hlavniho mesta Sri Lanky jmenem Kandy. Je na okraji mistni vysociny, tak se tesime na mirnejsi klima. Jizda autobusem je, jako vzdy, zazitkem. Ze tu vsak potkame na silnici krome slona i policajta s radarem, to jsem necekal.

S radosti vyuzivam mobilni pripojeni za par rupii, abych napsal, ze jsme na ceste v autobuse do Polonnaruwy. Tam by nas melo cekat jedno z nekdejsich starobylych hlavnich mest. Dnes jedeme na bananech, krome vody a susenek jsme nic jineho od rana nemeli. Meli jsme dva druhy: jedny male s tenkou slupkou a bez samolepky bananove spolecnosti a druhe, podobne tem, co se prodavaji u nas. Hadejte, ktere byly lepsi.

Dnes prespime v Dambulle, kde jsou jeskynni budhisticke chramy. Zitra rano vyrazime do Sigiriye, kde je pozoruhodna skalni pevnost zapsana v UNESCO. Toho je si vedoma i vlada a proto stoji vstup 30 dolaru. Ve srovnani s autobusem, ktery tam jede z nasi zakladny pres pul hodiny za 6 Kc, je to neuveritelne. Dnes jsme meli prvni mistni rice&curry a videli opice s mladaty a neobvykle modre zabarvene peri jednoho ptacka. O volavkach obtezujici posvatne kravy nemluve.

Prvni cast letu mame uspesne za sebou. CSA prijemne prekvapily, personal i jidlo bylo na mezinarodni urovni. V Abu Dhabi je znat, ze jsme v jinem, arabskem svete.

Vcera jsme si s Dejvem doprali ceskou klasiku U Pinkasu: gulas, svickovou, zebra a Plzne. Ranni cesta na letiste byla okorenena jizdou autobusu po tramvajovych kolejich. Na Praze 6 byla slusna zacpa. Ted cekame na odlet za hranici vsednich dni.

Prší, prší, jen se leje, kam koníčci pojedeme? Pojedeme do centra na Colosseo a Forum Romanum.

London Heathrow je nejzlobivější letiště se specializací na ztrácení (nejen) mých zavazadel a zpožďování letadel na odletu. Naštěstí to moje už našli a je na cestě do Brna.

Hlavní město živé hudby světa je plné parkovišť, bezdomovců, pozitivních Američanů s americkým přízvukem, ulic křížících se zásadně v pravém úhlu, kostelů nejrůznějších církví a mexických restaurací. Dnes večer má přijít období dešťů, snad ještě stihneme projížďku na Segwayi.

Po dnešním výletu po Praze s občerstvovacími zastávkami se chystáme do Reduty na Bohemia Big Band do Reduty a zítra do Drážďan.

Poprv v Kutn Hore a zatim se mi tu libi. Projeli jsme kolem katedraly a vypada dost zajimave.

Úzké uličky, kostely, pouliční lucerny - to vše připomíná Prahu. Úroveň služeb, město rozprostřené na kopcích a v údolí, obyvatelé a návštěvníci už nikoliv. Je tu ale příjemně. Na náměstí pod hotelem uprostřed zahrádek několika restaurací zněl swing. V ulicích pak lucemburština, francouzština a občas i němčina.

Do odjezdu vlaku zbyva jeste pres dve hodiny a na hlavne stanici v Blave jsme se bali o zivot a jine cennosti,tak jsme se radsi presunuli

Zbyva nam poslednich par hodin ostreho slunce a modreho more v Algheru. Skoda, ze se cerstve ryby nedaji privest domu.

Pri kapucinu cekame, az skonci ve Sparu a v rybarne siesta. Byli jsme na plazi u pinioveho lesa naproti pristavu. I tam byla cista voda.

Po starem vlaku z Alghera nasledoval klimatizovany autobus do Santa Teresa di Gallura, historickeho mesta na severu, na dohled z Korsiky.

Po starem vlaku z Alghera nasledoval k

Jak uz DO predeslal,peceme kravicku a rybicku.V kempu se zatim usadila skupina cyklistu,nejaky Kudrna nebo Adventura nebo jina sber,nejdou jim

Cerstve ryby, dobre hovezi a zmrzlina. Italove se opravdu nesidi. Dnes vecer jsme grilovali na drevenem uhli. Rano jsme si pujcil

Od me posledni navstevy na bratislavskem letisti tu vyrostl moderni terminal a dalsi se stavi. Bude vsak plne vyuzit? Uz ted to tu vypada prazdne a bez zivota a to je po poledni vsedniho dne.

Drobné ublognutí pro další generace a hlavně pro nás, abychom příště věděli, jak to naplánovat a co nevynechat; věci, které by mě zajímaly a které jsem před cestou nikde nenašla. Kilometráž je přibližná.

26.8.2011 Brno-Vyšší Brod
Rychlíkem v 15:30 do Českých Budějovic, odtamtud pak lokálkou. Do Vyššího Brodu jsme přijeli s drobným zpožděním před desátou. Hysterická průvodčí, převoz kol vlakem nepohodlný jako vždy. Spali jsme ve vodáckém kempu u hráze Lipna II, od nádraží je to kousek, hned za mostem. Byla jsem tam na vodě před patnácti lety a než tam pojedu znovu, počkám dalších patnáct let, než se ta vodácká móda přežene. V kempu všichni odbrždění, protože přece přijeli na vodu. Kempová hospoda vevnitř silně připomíná menzu, též pizzu si tu můžem dát. Obsluha neskutečně strašná. Ceny70 Kč/os+30/stan.

27.8.2011 Vyšší Brod-Bad Leonfelder-Linz-Mauthausen-Au, 90 km
Ráno je obhlížíme místní klášter, je krásný. Okolní budovy jsou zdevastované, ale postupně probíhá rekonstrukce. Zbytek města je dost zaplivaný, v centru většinou vietnamské obchody. Mají ale otevřeno od nevidim-donevidim a vietnamci se na rozdíl od svých českých protějšků na zákazníky usmívají. Míříme do kopce na hraniční přechod Studánky, od tamtud sjíždíme směrem na Bad Leonfelder krajinou polí a výstavních statků. Další dlouhé táhlé stoupání je v okolí Zwettlu, pak už se klesá až do Linzu. Tady procházíme historické centrum a chytá nás déšť, tak se asi od tří do půl šesté průběžně ohříváme v místním kostele. Potom déšť trochu povolil, tak jsme najeli na Dunajsou stezku a vydali se směrem na Mauthausen. Tady se dá prohlédnout muzeum v místě bývalého koncentračního tábora. My ale pokračujeme dál, cestou začíná pršet čím dál víc, tak se v Abwindenu schováváme na kafe a sachr. Když jsme vylezli z kavárny, bylo po dešti a na obloze zlatě nasvícené mraky a duha. Už po setmění jsme dojeli do Au, kde je příjemný kemp, v recepci už nikdo není, ale dá se dostat brankou dovnitř a zaplatit druhý den, celkem 16 e.

28.8.2011 Au-Grein-Ybbs-Melk-Rossatz/Durnstein, 110 km
Nejdelší část cesty, jede se nejdřív mezi poli s kukuřicí a slunečnicemi, pak se stezka přiblíží Dunaji. Cestou je na březích několik krásných hradů a kostelů, nejvýznamnější z nich je pak opatství v Melku. Ke konci jsme už dost sprintovali, ale do Melku jsme se dostali až krátce před pátou a to na prohlídku zbývala jen půlhodina. Za Melkem postupně začíná oblast Wachau. Je tu plno vinic a sadů. Ale zase sprintujeme, tentokrát závodíme s remorkérem :) Příště rozhodně přespat před Melkem! Na klášterním webu doporučují na prohlídku (kostel, obrazárna, knihovna, zarady) asi 2.5 hodiny, pro mě tedy ideálně půl dne. Zbytek dne věnovat Wachau, je to nejkrásnější úsek cesty. Spíme v kempu Rossatz, za 15 e, sprchy na čip, v recepci zase nikdo.

29.8.2011 Rossatz-Krems-Tulln-Klosterneubrg, 90 km
Další hrady a kostely po cestě kolem Dunaje, za Křemží se ale krajina už rozevírá z kopců do plochy. Krems rozhodně stojí za návštěvu, je tu pár vinných sklepů, krásné historické centrum a zajímavá muzejní část na způsob vídeňského Museumquartieru. V Tullnu to pěkně praží, takže si dáváme pauzu v místních zahradách – jde o areál s několika desítkami modelových zahrad, je tu i lesní bludiště a zajímavá rozhledna. Je tu příjemně. Za Tullnem je už okolí stezky docela jednotvárné. V Klosterneuburgu recepce tradičně zavřená, kemp veliký, za 19 e. Nad městem se tyčí další výstavní klášter, asi by stál za prohlídku, dělají tu i vlastní víno a mají k tomu tematické turistické trasy.

30.8.2011 Klosterneuburg-Korneuburg-Wolkersdorf-Mistelbach-Břeclav-Brno, 90 km
Do Vídně už nezajíždíme, u Klosterneuburgu je přívoz, kterým se dá za 2.40 e přejet přes Dunaj. Opouštíme tak Dunajsou stezku a v Korneuburgu se napojujeme na Euro-velo 9, která vede až na hranice. V úseku Wolkersdorf-Mistelbach je krajina dost chudá a vesnice se s těmi na dunajských březích nedají srovnat. Navíc se stezka stále kroutí mezi poli a zvolna, cesta je to dost úmorná a z Mistelbachu nás čeká ještě pěkný kus. Nakonec jsme ale hranic dosáhli a DO začal zpívat hymnu. Občerstvujeme se jablečným moštem, který tu u silnice prodávají. Sjíždíme do Břeclavi, podél silnice zrovna ocúny v plném květu, a končíme! Akorát stíháme vlak v 18:40 do Brna.

Vcera a dnes jasno a teplo. Po rannim pridelu cukru a tuku v podobe sachru se slehackou jsme se zastavili pred muzeem karikatur.

v kostele jsme se nakonec ohrivali az do sesti, pak trochu prestalo, tak jsme vyrazili na dunajskou stezku. Jede se krasne, po rovine, stridave se blizi a vzdaluje brehu Dunaje. V prubehu cesty zacalo prset vic a vic az uplne nejvic, az jsme se promokli schovali na kavu a sachr. Kdyz jsme za chvilku z kavarny vylezli, vitala nas duha, zlate nasvicene mraky a prekrasny zapad slunce nad Dunaji. Prespali jsme v kempu u mesta se vtipnym jmenem Au, ted uz je rano a balime se na cestu. Je zatim krasne slunecno. Doufam, ze dnes stihneme navstivit opatstvi v Melku.

V poslednim zapisku jsem zapomnel zminit, ze zacalo prset. Bohuzel stale prsi a tak jsme se schovali v novogoticke katedrale, kde je krasne teplo.

Po vydatnem a chutnem obede v hospudce na predmesti obdivujeme krasy centra a majestatnost Dunaje. Ten ma mlecnou barvu - na rozdil od Vidne.

Jedeme ve vlaku, cesta je prijemna, teda az na to stostupnove horko. Zitra by se melo ochladit. Pro nase cykloputovani jen dobre.

Vyblbli jsme se v Pratru a uzili si cestu lodi do Blavy. Ta na nas zprvu pusobila chladne. Vecerni Stare mesto ale prijemne prekvapilo.

Cekani na wiener schnitzel si kratime popijenim lezaku. Je tu klid a prijemna letni atmosfera. Jsem zvedav na Bratislavu.

Útržky z cesty. Krajina při příletu shora: palmový les, široká koryta řek. Po příletu vysoká vlkost, jak ji známe. Vybavení letiště Kochi jako na západě, jen letištní vozítka a styl staveb typicky indický. Šrumec při čekání na zavazadla, velké množství ztracených/zpožděných zavazadel.Z Dubaje převáželi vše: od mikrovlnky, přes krabice a pytle svázené provazy až po dva větráky.I když už končí off-season je málo turistů, naháněči nejsou tak otravní (jen proto, že jich míň?).Trh ve městě: prodavači hleděli na euro a na českou korunu jak na zjevení, Indii tvoří různé státy, každý jiný, na rupii je 16 jazyků (sjednocuje je jen měna a angličtina).Spousta neefektivně zaměstnaných: v hotelu, govt run obchodě, na letišti.Masakr v Norsku v indických zprávách.Konference: strašně urýpané chairs Indky, dlouhé ceremonie - zapalování svíček, certifikáty, social event s tradičním uměním a stravováním, desítky dobrovolníků-pomocníků organizátorů z místní školy. Funny jídelna ve škole s UV lampou na mouchy.Indové se snaží cizinci pomoct, jsou uctiví, ale často na to nemají na to schopnosti.Setkání s Palestincem žijícím v Německu a Singapurcem - politika Malajsie vs. Singapuru, život v Palestině bez elektřiny - a Němcem, zápaďákem Florianem, který je z Indie dost vyjukaný.Telco infrastruktura je dál než cokoliv ostatní: bydlení, doprava, sběr odpadků (koše jen v hotelech), kanalizace (proudy vody při monzunu), každý má mobil dotykáč.V Holiday Inn nemají licenci na prodej alkoholu, jídlo za stovky rupií chtuná dost podobně jako v obyčejné hospodě pro místní za pár rupek, jen k tomu není ta paráda.Čekání na ferry za 5 rupií s místními.Kontrasty, kontrasty, kontrasty: Večeře za 24 kč v "restauraci" v Kakkanadu vs. za 400 Kč v Holiday Inn (Evian za 100 Kč); 15 kiláků busem s celtovými okny za 7 rupií, A/C cab za 600, nové mrakodrapy, obchody a showroomy v zapadním stylu vs. domky obyčejných lidí.Čerstvé ryby ve Fort Kochi u čínských sítí, smažírna opodál a výborná ryba.Důraz na IT (Indian IT capital): na ulicích bigboardy na vzdělání (Cisco certifikáty, Linux admin), v hotelu jsou patra podle IT výrazů (bar Reboot, hala Monitor, salónek Server).Šíleně ucpané silnice: tuk tuky to objíždí přes zahrady a pod mosty pro auta. Město strašně roztahané, hodně nízkopodlažních budov, nepůsobí to tak přelidněně jako na severu.Monzum nastupuje znenadání a je velmi silný. Absence slunce -> deprese?Buzerace na letišti - vstup do haly jen s letenkou, k checkin counteru taky tak. "Brigádnice" za přepážkou, odbavení trvá 15 minut, čekání na imigraci, security check (voda nevadí), další kontrola u gate, zápis od cizince v knize: increase typing speed of people behind counters.

Dubai je opravdu pompézní. A to píšu v noci. Už z dálky je z letadla vidět nejvyšší mrakodrap, ostrovy jsou osvětleny do tvaru květu a na letišti je jezírko s dracénami a palmami. A typicky bíle oblečení Arabi se třemi mobily. Z Vídně jsem letěl vedle mladíka, co se jmenoval Mohamed a celou cestu poslouchal kapitoly Koránu. S bezpečnostními prohlídkami si tu hlavu nedělají, v batohu jsem měl foťák i notebook a vůbec to nechtěli rentgenovat zvlášť. Když jsem se jim díval přes rameno na obrazovku, vypadal ten batoj jako klubko hadů, v kterém se granát, pistole nebo i nůž dost blbě hledá. Mají tu stolečky se elektrickými zásuvkami pro nabíjení a bezplatnou wifi, takže paráda. Letí mi to až za dvě hodiny, tak mám co dělat.

Stále v Malahide, dnes bychom se mohli dostat do Dublinu i někam do pustiny na útes.

Po dvou letech opět v Dublinu, tedy ještě ne úplně v Dublinu, ale poblíž. Malahide je vesnice kousek od letiště, kde kotví jachty. Z dálky to vypadá docela fotogenicky, z blízka to působí nesourodě - palmy, moderní bary a restaurace s kuchyněmi z celého světa, čínské hladové okno a hned vedle toho typický irský pub, před kterým čekají taxikáři. Ale je tu klid a pěkně.

Opet na Salze. Po jasn a mraziv noci nasledoval slunecny den a pekne ricni udoli. Mam ale toho dost.

Po téměř dvou dnech v letadlech, na letištích a v autobusech jsme zpět. Jsme unavení, ale jsme tu. To se ovšem nedá říct o pohledech, které jsme poslali z Ushuaie už někdy 18. ledna. Ty těch 15 000 kilometrů (zatím?) nezvádly.

Pred chvili se zvetsila sance, ze se vratime zpet. Podarilo se nam udelat on-line check-in a tak uz mame v ruce letenky na zitrek. Dopoledne jsme ziskali nejake mince od chlapce v hostelu a v pekarne, tak jsme mohli vyrazit na mistni hrbitov v honosne ctvrti Recoleta. Honosna ctvrt tak pred 100 lety, dnes je pekne omsela a obcas to tu dost smrdi. Na hrbitove se poflakuje spousta anglicky mluvicich turistu s divnym americkym prizvukem, kteri cekaji frontu na hrob Evy Peronove zname jako Evita. Obcas nekomu z nich zazvoni mobil. Jeden pan tam mel nastavene jako zvoneni "Highway to hell" (Dalnice do pekla).

Avsak bylo nebylo jeste v Pyramides a Trelewu. Vsechny cinnosti tady obstarava alespon dvojnasobny pocet zamestnancu nez by bylo skutecne treba: nejen v infocentrech, ale i ve zmrzlinarne. V Pyramides jsme brzo rano, tj. v jedenact, prisli do uplne prazdne provozovny. Nejdriv jsme museli u jedne divky zaplatit za zmrzlinu. Ona nam za to dala listecek, ktery jsme obratem dali dalsi, ktera nam na zaklade nej vydala kyzenou porci. Na trelewskem letisti si neduverive prohlizeli nasi termosku, ale ze jsme do letadla provezli 1,5 jiste kontaminovane vody, to nikoho nezajimalo. Jiny kraj, jiny mrav. Do Buenos jsme se vratili skoro jako do domovskeho mesta. Zasli jsme se podivat na prosluly trh v San Telmu a tango na ulici. Kdybych posbiral stare veci u nas ve sklepe nebo v garazi, tak bych si tam mohl taky s uspechem sednout. Pak jsme zacali hrat hru "shanime mince na autobus". Potrebovali jsme aspon 5 pesos v drobnych. Nikdo nam nechtel rozmenit bankovky a tak to doslo do takoveho extremu, ze jsme nakupovali piti a drobne jidlo tak, aby stalo alespon "lichou cenu", idealne 3, 7 nebo 9 pesos. Hraci kameny jsou totiz uz i 2, 5 a 10pesove bankovky. Takze kdo by koupil neco za 13, vyhraje prodavac. Nekteri hraji vsemi prostredky - daji radeji drobnou slevu, nez by vratili minci. Podarilo se nam je vsak prelstit vyssim poctem hracu. V obchodech jsme s Anickou delali, ze se nezname. Po dosazeni cilove castky, vetsinou 2,50, jsme vitezne nastoupili do busu do dalsi hojne navstevovane ctvrti La Boca. Krome fotbaloveho stadionu tu jsou pestrobarevne domky pristehovalcu ze zacatku 20. stol., delniku v docich. Je to silene turisticke misto, vietnamske trhy hadra a opet "sude" ceny. Tady jsme asi meli stesti v lasce nebo co, ale drobne jsme neziskali. Museli jsme se tedy vydat na drobnou stezku odvahy pres ne prilis bezpecne ulice na nejblizsi metro. Pohadka ma vsak dobry konec. Dokonce jsme potkali kouzelnou babicku se dvema zuby, ktera nas videla, kdyz nam tesne ujel vlak a anglicky(!) pravila: "lepsi ztratit jednu minutu v zivote, nez zivot v jedne minute". Byl to asi druhy clovek v Argentine, ktery umi anglicky. Na veceri jsme si koupili cerstve testoviny a omacku a p vzoru mistnich tak meli jidlo hotove za 10 minut vareni ve vode. Pohoda.

Puerto Pyramides je vesnice ze tri stran obklopena stepi, ctvrtou stranu tvori extremne slane more. Po obci jsou roztrousene velrybi obratle a potkali jsme na ulici i celou velrybi kostru. Drive, a neni to tak davno, tady hromadne vybijeli lvouny, velryby a domorodce. Kdyz pak zhruba v sedesatych letech zjistili, ze jim vic penez prinese turismus, zacali zviratka chranit, vybirat tucne vstupne do parku a poradat tours, potapeni s lachtany, vylety lodi za velrybami a jiz vyhubenym indianum aspon postavili pametni desku. Historicky divoka, dnes spis ospala vesnicka v sezone preplnena turisty, nam tam ale u zmrzliny bylo dobre. Dalsi den jsme se vydali pesky stepi k pet kilometru vzdalene kolonii lachtanu a bylo to lepsi nez cela tour. Vyrazili jsme totiz dopoledne, kdy se lamal priliv a odliv, v jezircich na utesech se rachaly lachtani mladatka a stari to jeste nemeli z utesu moc vysoko do more, takze jsme je videli i plavat. Cestou zpet jsme pomohli vytlacit zahrabane auto, tak nas za odmenu vzalo az do vesnice. Pak uz nas nic moc nenapada, proste jsme se presunuli po trase Puerto Pyramides-Puerto Madryn-Trelew busem a Trelew-BsAs letadlem zpet tam, kde jsme pred tremi tydny zacinali. V letadle jsme pekne vymrzli, ale to uz je zase jina pohadka:)

Vitejte v hlavnim potapecskem meste Argentiny, v Puerto Madrynu na vychodnim pobrezi. Jeste na nadrazi v Trelewu jsme potkali nezavisleho cestovatele z Italie, ktery od nas chtel vedet jak se nam libilo na jihu - ale jen uprimne, zadne reci z pruvodce! Po prijezdu do Madrynu jsme obesli mistni agentury a koupili si ten nejlevnejsi zajezd na poloostrov Valdez (= na nase pomery i tak dost drahy, nemluve o vstupnem do samotneho parku, ktere od minuleho roku zdrazilo temer o dvojnasobek) a snedli cerstvou tresku (mnam!). Dalsi den rano nas vyzvedl u kempu minibus a spolu s ostatnimi 16 ucastniky jsme postupne navstivili lachtany hrivnate, zvane lvouny, (znovu) tucnaky magellanske a r
ypouse. I kdyz mame ale duvodne podezreni, ze jsme na jedne vyhlidce videli pouze mrsiny. Nebo rypousi jen spali, vubec se nehybali a byli jen dva. Tucnaci byli znovu skveli a lachtani se nam taky libili. Na zpatecni ceste jsme se nechali vysadit v mestecku Puerto Pyramides, kde jsme znovu ochutnali velmi slanou atlatickou vodu, ktera se tu drive tezila.

Vitejte v hlavnim potapecskem meste Argentiny, v Puerto Madrynu na vychodnim pobrezi. Jeste na nadrazi v Trelewu jsme potkali nezavisleho cestovatele z Italie, ktery od nas chtel vedet jak se nam libilo na jihu - ale jen uprimne, zadne reci z pruvodce! Po prijezdu do Madrynu jsme obesli mistni agentury a koupili si ten nejlevnejsi zajezd na poloostrov Valdez (= na nase pomery i tak dost drahy, nemluve o vstupnem do samotneho parku, ktere od minuleho roku zdrazilo temer o dvojnasobek). Dalsi den rano nas vyzvedl u kempu minibus a spolu s ostatnimi 16 ucastniky jsme postupne navstivili lachtany hrivnate, zvane lvouny, (znovu) tucnaky magellanske a rypouse. I kdyz mame ale duvodne podezreni, ze jsme na jedne vyhlidce videli pouze mrsiny. Nebo rypousi jen spali, vubec se nehybali a byli jen dva. Na zpatecni ceste jsme se nechali vysadit v mestecku Puerto Pyramides, kde jsme znovu ochutnali velmi slanou atlatickou vodu, ktera se tu drive tezila.

Jsme zpet v Trelewu. Pres vsechny predpoklady to neni vubec turisticke mesto, a tak kdyz jsme sem pred peti dny prileteli, netvarilo se na nas tech par mistnich turistickych agentur nijak privetive a planovanou tour za tucnaky na Punta Tombo jsme za prijatelnou cenu na dalsi den nesehnali. Nakonec se ukazalo, ze bude nejvyhodnejsi pujcit si auto. Auto z pujcovny se ve zdejsim provozu pozna tak, ze sviti i ve dne, na odbockach blika a na kamenitych cestach nejezdi osmdesatkou jako ostatni, nebot flastr za poskozeni je znacny. Pujceni proto predchazely strachy, ze nam na mistnich gravel roads kaminek rozbije sklo, pripadne ze uplne znicime auto nekde uprostred stepi, ze nas zastavi policie a bude chtit videt mezinarodni ridicsky prukaz, ktery nemame, a last but not least, ze trosku neumim ridit. Ale vyplatilo se, stravili jsme na Punta Tombo spoustu casu, ktery by nam tour nikdy neumoznila, ponufali tucnacky, prespali v krasne welske vesnici Gaiman a rano zas vozidlo bezpecne vratili. Pres cestu nam behaly ovce a az dodatecne jsme zjistili, ze to je druh, co dava merino vlnu. Skoda, ze jsme si odnekud kousek neukrojili, mohli jsme si ve volnych chvilich uplest funkcni pradlo.

Vrchol cesty je za nami - jsou tam, je jich opravdu hodne (500 000 minimalne!) a pohybuji se a chovaji uplne jinak, nez by clovek cekal. Mnozi se nam tu take dotazy, co delaji tucnaci "tak vysoko"? Proc nejsou nekde bliz Antarktidy? Co jsme se docetli, tak tito tucnaci jsou tucnaci magellansti a ti na cloveka nejdou. Je to nejmensi druh tucnaku a ziji vice na severu, vetsinu roku v brazilskych vodach. Na zacatku leta (rijen az listopad) pak migruji na jih (sem na Punta Tombo i na jih Jizni Ameriky), aby privedli na svet potomstvo a meli tu dost potravy. Ziji tu totiz dostatek jejich oblibenych ancovicek, kalamary a dalsi ryby. Na konci leta (brezen az duben) se opet vraci do brazilskych vod. Ti velci tucnaci (ovsem ne tak lostomiloucci) ziji na Antarktide a na prilehlych ostrovech.

Vsechno to napsal, nic mi nenechal! :) Tak aspon zminim, ze jsme cestou potkali cesky cestovatelsky par, ktery umi trojity mimodek a "potrebu tucnaku maji saturovanou vyletem na Antarktidu" ;) Jinak jsou ale Cesi ktere potkavame docela sympataci. Poznavame se vetsinou podle znacek Tilak, Hannah a spol. i zpusobu sbaleni batohu :) Jinak potkavame hlavne Amiky, francouzskou mladez, Japonce a Izraelce. Napisy jsou casto vyvedene nejen anglicky, ale i hebrejsky.

Jeste par postrehu: argentinske narodni aerolinky koupili boeingy od zkrachovalych slovenskych Sky Europe. Jak jinak si totiz vysvetlit napisy na kridlech na klapkach "Nestupat!" a uplne stejnou modrou vybavu? Wi-fi a internet je tu (vsude Argentine) na kazdem rohu, ale je velmi pomaly, pokud vubec funguje. Z vira Chucka Norrise si tu ale stale nic nedelaji. Uz nekolikrat jsem si zjistil heslo do nejake zaheslovane wi-fi site pouhym pristupem na 192.168.1.1 a zadanim zaklinadla 'admin' 'admin'. V kavarnach a verejnych prostorach to maji taky zaheslovane, ale na pozadani heslo sdeli. Casto si to ale clovek muze domyslet sam: nazev_podniku1 nebo nazev_podniku2010... Argentinska (i chilska) mentalita je uplne odlisna od te nasi, evropske. Mistni jsou uvolneni, klidni a s nicim si nedelaji hlavu. Ani s praci. V mestskem informacnim centru sedi divka za pocitacem, umi se usmivat a anglicky 'Hello' a 'yes' a ma pohodu. V pruvodci ale pisou, ze je tezke se prestehovat a zacit tu pracovat. Tak nevim. Zitra snad konecne vyrazime za pulmilionovym stadem tucnaku. Musime ale jet organizovane nebo si pujcit auto - oboji je (stejne) drahe, i Hertz. ;-) Ceny jsou tu vubec divoke, asi za to muze pevny kurz pesa vuci americkemu dolaru. Priste sem pojedeme, az tu bude tak rok po bankrotu. :-)

Neuveritelne. Zapnul jsem pocitac v hostelu v provincnim meste Trelew a vyskocilo na me Ubuntu. Ale pekne po poradku. Posledni dny jsme se potulovali v severni casti narodniho parku Los Glacieres. Moc nam ale nepralo pocasi - bylo dost vetrno a vzdy kdyz jsme vstali o tri ctvrte na sest, ze se pujdeme podivat na vyhlidku na vychod slunce na majestatnem Mt. Fitz Royi nebo horolezecke vyzve Cerro Torre (povazovano za nejtezsi prirodni horolezecky teren sveta), tak bylo zatezeno, nebo prselo, nebo oboji dohromady. Nakonec jsme se ale dockali a aspon na chvilku spatrili vrsek Fitz Roye. Posledni noc v horach byla dost zima, tak jsme se tesili do tepla, na vychodni pobrezi Argentiny, kde jsem dorazili dnes. Jeste jsem ale zapomnel na vybornou zmrzlinu z plodu mistni boruvky zvane calafate. Dnesni odlet probehl bez stresu na letisti, ale pri pristani si s nami trochu a vice nez trochu pohraval vitr v Trelewu. Takove turbulence jsem jeste nezazil. Na konec zdravime vsechny nase verne ctenare a moc dekujeme za SMS a maily!

Vcerejsek byl ve znameni odpocinku. Chodili jsme po meste, zasli se podivat k obrovskemu jezeru, u jehoz brehu je spousta plamenaku a jineho ptactva a vecer jsme si ugrilovali hovezi nakoupene v mistnim supermarketu. Dnes vyrazime smer El Chalten, do vychodiska tras k Mt. Fitz Roy a Cerro Torre.

Presyceni zazitky - tak by se dal shrnout nas stav. Vcera jsme hned po prijezdu do Calafate sehnali listky na autobus na jediny ledovec na svete, ktery roste: Perito Moreno. I kdyz jsme byli uz docela unaveni a hladovi (nemeli jsme cas si nic koupit mezi prijezdem do mesta a odjezdem na ledovec), ve vecernim svetle se nam naskytl nezapomenutelny pohled. Ledovec je obrovsky - do sirky (pry 5 km), do vysky (pry 60 m) i do delky (30 km). Opravdu z nej odpadavaji kusy ledu - ty nejvetsi, kdyz se clovek zrovna nediva. Zni to jako by sla bourka. Byl to ale drahy vylet - asi 500 Kc/os. stala doprava busem (80 km tam a 80 km zpet) a 500 Kc/os. vstup do parku. Po navratu jsme se proto ubytovali v kempu. Vynahradili jsme si to vsak pri veceri: hovezi je tu proste jine a davaji ho strasne moc vzhledem k cene. V Argentinska mesta se mi libi vic nez chilska. Ale muze to byt tim, ze v Chile jsme byli jen v malm Puerto Natales, kde je vetsina obydli z umakartu a vlniteho plechu. V Argentine znaji i cihly.

Dnes jsme se vratili z NP Torres del Paine, voda uz pro nas nikdy nebude dost tyrkysova a vitr dost silny :) Prosli jsme tam tri udoli, nad kterymi se tyci nekolik zulovych vezi. Nas Lonely Planet pruvodce sice casto pise dost patetickou anglictinou, ale tady jsou vyrazy jako magnificent, jaw-dropping a epic uplne adekvatni :) Meli jsme taky velike stesti na pocasi, destovy mrak se zdrzoval vzdy v jinem udoli, nez my. Park jsme prosli s Baisovci a rozloucili se s nimi u ledovce Grey. Spolecne putovani bylo super, ale moc kratke. Zitra se vydame po jejich stopach na sever do El Calafate.

Dlouho jsme nepsali, tak hlasime, ze jsme zivi a zdravi. Dva dny jsme stravili v NP Tierra del Fuego, pohledy z konce sveta jsou uz na ceste :) Priroda opet divukrasna, hopkaji tam kralicci, sezrala nam ta skodna karamel i se lzickou :) Po navratu jsme meli stesti a sehnali posledni listky na bus do Puerto Natales v Chile, vychoziho bodu pro treky v NP Torres del Paine. Ted uz jsme na miste, cekali tu na nas Barunka s Baisou, prespali jsme v neuveritelne odpornem hostelu a chystame se vyrazit do parku. Ozveme se zase zhruba za pet dni.

Dnesek byl ve znameni neuveritelnustek. Presunuli jsme se dolu do Ushuai. V ¨presnuli¨ jsou zahrnute nekonecne, brutalni, nehybaci se fronty na vnitrostatnim letisti v BsAs, nakonec ostre lokty a uprk k last call a uspesny odlet pul hodiny po planovanem case. Myslim, ze jsme byli prvni, kdo na tom letisti kdy behal, Argentinci se tvari, ze je vsechn ok a klidne pockali :) Jinak Ushuaia je krasna, priroda v okoli roztodivna, nadherna. Bliz na fotkach, snad zachyti aspon polovinu toho, co vidi oci :) Co se tyce architektury, vzhledem ke kombinaci vlniteho plechu a dreva Ushuaia pripomina napul industrialni skladiste a napul velikou trampskou osadu :) PS nepokousejte se mi psat na mobil, mam ho blokovan, pokousim se to spravit. Pa :)

Facebuk po me chce poznat fotky peti pratel, to je mi ale starosti o bezpecnost :) Rano jsme jako mali debrujari zkoumali smer toceni viru v umyvadle, ale tezko rict, zda se toci opacne, kdyz nevime, jak je to na severni polokouli :) Ted se jdem tocit do viru velkomesta.

Po celem dni prosezenem v letadle jsme se trochu protahli pri shaneni minci na autobus z letiste v Buenos Aires (BsAs). Je to strasne nedostatkove zbozi. Autobusy totiz prijmaji jen mince. Proto jsme si take koupili nekolik veci, ktere staly tak, aby nam vratili aspon jednu minci. Cesta do centra nas stala jen 10 korun, zato byla velmi vyhlidkova, trvala asi 2 hodiny. Jinak tu voni hrebicek, na ulicich rostou platany a 10metrove fikusy a v 10 vecer je tu kolem triceti stupnu - ale na leto jsme si zvykly velmi rychle. Uz jsme vyzkouseli i mistni kuchyni, jen jsem si dal misto hoveziho veprove kare. Ale i tak mi chutnalo. Videli jsme take prvniho tucnaka - ve meste na jedne zdi byl zivy plot ve tvaru tucnaka.

Pred pristanim v Londyne jsme shledli svetelne divadlo. V hlavni rolich zapadajici slunce, cervanky a mraky jako hrady.

Sedime v irske hospode na videnskem letisti a popijime weissbier. Venku zatazeno a posmourno. Nase batohy uz jsou v utrobach letiste a tresou se strachy pred prestupem v Londyne. Mam zvlastni pocit - neco mezi napetim a radosti.

Drobne tu snezi, vyrazime proto na okruh kolem Snezneho.

Za chvili odletame. Je tu pekne - teplo a slunecno, podobne jako prvni den.

Uspesne jsme se presunuli z Brna do Prahy, cekame na letadlo do Frankfurtu. Poster vypada jako bazuka, ale zatim ho nikdo nezkoumal.

Bocni vitr me dnes nekolikrat vytlacil ze silnice,nakonec jsme se ale precejen dostali az do Leidenu,je to krasne mesto.

Zakempovali jsme o kus vedle ve Warmondu, na farme mezi kvetinovymi poli.Stejne by me ale zajimalo,jaktoze to neodfoukne ty ovce.

Vynikajici dezerty, zmrzliny a slehacky. Take deti s tatinky rozbijejici drevene palety. Severni more je opravdu studene a dost od nej fouka - priprava na Patagonii.

Kdyz predpoved hlasi heavy rain,je polojasno,kdyz mild rain,tak sviti slunce,tak se nam to libi.Volavek nepocitane,krasne holky volaji.

Vcera dorazily brasny. Dnes jsme vyrazili do okoli. V Naardenu jsme pozdravili Honzu Komenskeho. V Hilversumu a Weespu zase debuzirovali.

Prave ochutnavame mistni svetle pivo. Jde to, ale malo peny. Odpoledne jsme meli vynikajici jablecny dort. Brasny by mely dorazit jeste dnes.@

Kola byla po priletu celkem pojizdna,co ale chybelo byly DO brasny (slivovice a stan included),mame ale asi 20 m bublinkove folie.

Za vice nez 3 hodiny se nam otvira odbavovaci prepazka. Jsme tu driv nez vlakem, vzala nas totiz Ika a usetrila nas presunu s kolem. Je tu docela chladno. Ale zprovoznili wifi zadarmo.

Kola, kola, vsude sama kola. A rovina. Spousta lidi v ulicich, i pozde vecer. Uzke a hnede domy. Vsudypritomna anglictina. Usmevava obshluha v restauracich a na pohled bezstarostni lide. Zapadni pohoda.

Salza prijemne prekvapilla - hezka reka, podobna tem slovinskym, ale ma vodu.

Sucho, sucho, sucho. Dnes sli na vodu jen lidi, kteri maji tluste dno. :-) Co jsem se dival na vodocty rek v Rakousku, kam dnes mirime, nebude to lepsi. Kdyz jedu na paraglide, prsi, kdyz na vodu, tak je zase sucho.

Shodou okolnosti po letech zpet v Kamniku ve stejnem kempu. Vcera jsme jeli Krku. Zajimava reka, ale malo vody. Dnes to nebude lepsi, neprselo.

Od rana objizdime nejruznejsi reky, ale nikde neni dostatek vody. Je strasne sucho a vedro. Tesim se na bazen v kempu.

Par dnu budeme bydlet v kempu s peknym 50m bazenem a objizdet ruzna ramena reky Savy. Vcerejsi vecerni plavani bylo paradni.

Po nekolika letech opet u Bohijnskeho jezera. Tentokrat vsak natezko po silenenem sestupu od 7 triglavskych jezer.

Pred 11 jsme vyrazili ze sedla Vrsic a pred chvili dorazili na bivak pod severni stenu Triglavu. Zaverecny sesup byl vycerpavajici pro me i

Soca je stale krasne pruzracna a priserne studena. Zitra uvidime, jak bude k nam vlidna. Citime se tu jak na Vltave, kemp je plny Cechu.@

Poprv na Blaniku! Porad se tu spi.

Opet v Ratibori, dnes uz mame ale poletano a jedeme na veceri. Dneska pocasi vyslo. Snad i zitra.

Pohoda, klidek a padacek. Slunime se na kopci a cekame na spravny vitr. Beskydy mam rad.

Je krasne, tak jsem jel pro mliko do automatu v Liskovci a pri te prilezitosti jsem prozkoumal oblast kolem Myslivny.

Davam sbohem vsem brehum Dunaje.

Ve Varsave je docela zima. Ale maji dobre orechove zakusky.

Ve Varsave je docela zima. Ale maji dobre orechove zakusky.

Zima se vr�tila. Aspo� na Vyso�inu. Na b�k�ch t

Mlha, snih a slabe snezeni. Takhle to tu vypada uz druhy den. Snad se taky slunce ukaze - aspon zitra, posledni den lyzovani.

Noc v autobuse za nami, den lyzovani pred nami. Pocasi zatim vyborne.

Úspěšně jsem odprezentovali náš plakát a vyrážíme ke Koloseu. Za chvíli se stmívá!

Zdárně jsme dorazili na letiště i přes silný vítr na dálnici, který obracel přívěsy kamiónů. Čeká nás půlhodina čekání a hodinka a půl do Říma.

Masaz a termalni koupani nam po vcerejsi Tmou jen prospelo.

Srbsko má Rusko rádo. Dnes sem přijede ruský prezident = stovky policajtů v ulicích. Včera po příjezdu jsme ještě omrkli největší kostel v Evropě. Hotel je opravdu 35 let starý a vypadá to jako kdyby se tam zastavil čas. Přísná recepční nám odebrala pasy a vrátila až ráno, musela nás totiž zaregistrovat na policii. V ulicích dvoumilionového města je stále azbuka ale i McDonald's a další globální značky.

Tentokrat jsme to na videnske letiste zvladli za 2 hodiny, pres Blavu je to opravdu kratsi. Momentalne cekame na pasovou kontrolu.

Sníh existuje! Dnes ráno jsme se o tom na vlastní kůži přesvědčili.

500 metrů dole v dole je docela zvláštní pocit. O všudypřítomné obrovské radiaci nemluvě. Docela bych si zajel v létě do Božího Daru, pomalu objevuju krásu Krušných hor. Dnes měl navíc jeden místní velmi zajímavou přednášku o místních zajímavostech.

Je tu zima a dost casto prsi. Jeste jsem nevytahl ani fotak. Snad zitra. Mame jit nekam ven a do jachymovskych dolu. Tak uvidime...

Krajina severnich Cech je zvlastni. Tu zajimavy kopec ala sopka, tu elektrarna. Nekdy bych si tu zajel na vylet.

Ta kratsi cast cesty na Klinovec je za mnou.

Talinske podzemi je docela zajimave. Dnes jsme opet v Narodni knihovne. Pekna budova, nekolik pater pod zemi s knihami a v prizemi kavarna plna duchodcu se zakusky. Vcera vecer jsme pekne zmokli, pocasi se meni nahle. Za par hodin zmizime z tohoto pekneho a v tuto dobu klidneho mesta a poletime do Prahy jako papez...

Z knihovny rovnou do podzemi.

Dnes se nam podarilo infiltrovat mezi vojaky a tak jsme krome docela zajimaveho seminare shledli i vojensky nastup a jidelnu. Zitra zacina hlavni akce. Je cas se pripravit na patecni prednasku... Dalsi postreh: Tallinn je mesto diplomatu. Tolik ambasad a aut s podivnou znackou neni snad nikde jinde videt na tak male plose.

Cesta byla docela napinava. V Brne jsme cekali na volny casovy slot na prazskem letisti a tak jsme do Prahy prileteli az v 11.23. Odlet do Tallinnu byl v 11.25. Za ty dve minuty jsme probehli k druhemu letadlu. Na muj dotaz ohledne prelozeni odbaveneho zavazadla mi bylo receno, ze uz je v letadle. Neuveritelne, ale v Tallinnu jsem uveril. Ctyristatisicovy Tallinn je pomerne male, avsak utulne hlavni mesto s ulickami pripominajici Prahu, s ulici plnou kvetinarstvi, dobove oblecenymi prodavaci prazenych mandli s cesnekem, peprem nebo bylinkami. Internet je tu volne dostupny nejen na letisti, ale i v hotelech a ulicich. Stary dobry kontinent. :-) Po neprilis povedene bagete (cti suche bagete od Hame) od CSA jsme si zasli na slusnou veceri. Benediktovo vejce (jako predkrm) vypadalo uplne jinak jako Benediktovo vejce ve Vancouveru, ale bylo moc dobre. Borsc s repou a cervenym zelim byl mozna jeste lepsi, kachna se stouchanymi bramborami nebyla spatna, ale taky ne vyborna. To byl zaverecny dezert - cokoladovy fondan. Dnes jsme sli na skoleni na vojenskou zakladnu. Nechteli nas tam ale pustit, nebyli jsme pry zaregistrovani (pritom nikde nebyl odkaz na registraci). Prisna pani Kristin nam odebrala na 5 minut pasy a sla nekam za tluste dvere. Pak rekla, ze se pokusi vyridit registraci na zitrek. Uvidime...

Stale v Brne, presto uz on the road. Predpoved pro Talin neni prizniva, uvidime.

Necelych 10 000 km je za nami, opet sedime v aute, tentokrat smerem na Brno. No a nebudete mi to verit, muj kufr opet zustal v Londyne... :-)

Letiště ve Vancouveru je první rozumné letiště co se týče poskytování konektivity k internetu. Je tu wi-fi a počítače s připojením zdarma. Čekáme na nalodění, čeká nás 9 hodin do Londýna, tam skoro 4 hodiny čekání a pak asi 2,5 hodiny do Vídně a cesta autem asi stejně tak dlouhá.

Dnes se nám zatáhlo, takže z výletu na blízkou horu Grouse Montain nic nebude. :-( Jsme po snídani a vyřizování mailů. V plánu máme teď bazén v hotelu a pak podmořské akvárium. 17.55 místního času nám to letí.

Hura, kufr dorazil dnes rano. :-) Po narocnem konferencnim programu jsme se sli rozptylit do 3D kina IMAX. Zrovna davali dokument z podmorskeho sveta. Pusobive.

Kufr stale nikde, i kdyz rikali, ze ho privezou az v noci (jeste ale neni ani 10 vecer mistniho casu). Dnes jsme byli ve Stanley parku, kde jsme si pujcili na dve hodinky kola a predtim jsme se projeli lodickou kolem pobrezi. Nesmim taky zapomenout na vyborny medovy lezak mistni produkce. Casovy posun 9 hodin je ale stale znat, telo si jeste nezvyklo.

Po vydatne snidani se chystame na vylet. Muj kufr snad prespal v poradku v Londyne a dnes by mi ho meli dovest do hotelu.

Po drobne zacpe v Brne jsme dorazili na videnske letiste a prave nastupujeme do letadla.

Zima jako prase! No kde sme?

Jo a zvlastni dik patri Nikolce za tip na Cadaques! :)

To je zvlastni, jak rychle clovek pustne. Z Boi jsme odjizdeli vymydleni a po dvou dnech presunu a spani ve stranich trva pres hodinu uvest telesnou schranku do prijatelneho stavu :) Jsme zpatky v krasne Barcelone a ja si pripadam jak stara Skopkova, kdyz nemela den pred odjezdem z Italie 'nic nakoupino' :))

Na barcelonskem Vystavisti maji take svou Krizikovu fontanu. Dokonce dnes hrali i Mou vlast (Vltavu). Hromada turistu (spolu s nami) si nenechala ujit tuto kazdoctvrtecni letni podivanou. V metru na nastupisti bylo opet pekelne i v noci. Vagony jsou ale klimatizovany. Jeste postreh z Girony: kvuli obavam z terorismu nefunguje ve meste jedina uschovna zavazadel.

Vcera jsme jeste jeli z Cadaquesu do Girony, kde jsme si prohlidli nejvetsi jednolodni katedralu na svete a ulicky stare zidovske ctvrti. Rano jsme si prohledli zbytek a vyrazili zpet do Barcelony. Ted odpocivame v nasem starem znamem hostelu. Tentokrat nas ubytoval sam majitel z Australie.

Ranni koupel v mori na poloostrove Cadaques byla osvezujici. Nyni jdeme ulovit nejakou bagetu k jidlu. Zatim jsme jedli jen same "brousky".

Do Lleidy jsme se dostali s rumunskym soferem,ktery jednou rukou kouril,druhou telefonoval,treti hledal tuzku,ctvrtou zapisoval cislo a

patou pil.Presto se zdalo ze kazdou chvili vzletneme:)Tez jsem byla svedkem zajimaveho ukazu,kdy seDO pokusil pred klimatizaci skryt pod kapesnik

Po nekolika dnech jsme se opet vratili do Lleidy a pres Manresu pojedeme do Girony. Autobusy z hor do mest moc nejezdi, vsichni maji auta.

Siestu travime v kempu, kam jsme se dostali turistickym vlackem z Caldes de Boi. V okoli je nekolik puvodnich romanskych kostelu.

11hodinovy zahul,ale nedalo se jinak.Tim konci nase horska etapa a jdem se kouknout do udoli Boi na romanske kostely. Relax :)

Blog uz pisu jen v hlave,do sms se to uz nevejde:)V parku Aiguestortes mapa silne pokulhava za realitou.Vcera jsme si dali bezmala @

Po mirne komplikovanem a nakonec stastnem presunu jsme prave postavili stan v posledni horske visce (1320 m), kde uz neni takove horko.

Znamy klaster Montserrat je turisticka atrakce. Neni tu ani uschova batohu. Vybetonovane cesty brazdi podpatky a chybi tu atmosfera.

Prave jsme dorazili k mori na mestskou plaz v blizkosti olympijske vesnice. Jsou tu palmy a docela moderni stavby.

Tak jsme obesli Gaudiho,vyfotili megafronty u Sagrady a Casa Pedreda a uz nas bolej nozicky. Misto do narvaneho Gaudiho Casa Batlo jsme vlezli k sousedum Almadllerum,kteri maji barak jeste hezci a navic uz tri sta let vyrabi cokosku :) Jde se degustovat.

Kafe na pokoji a v koupelne fen, co vic si prat :) Trochu jsme korzovali po centru, je to tu sama Zara a Bershka, maj pekny metro a chrlice na katedrale. Sehnali jsme mapy i bombu, ale ted je cas venovat se problematice spinkani :)

Susena sunka, slaka bageta, ktera se tvarila jako slana, sladke pecivo s velikanskou posypkou z orisku a hrozinek, lavicky pouze pro jednoho sediciho, globalizovane obchody, ktere jsou v kazdem evropskem meste, ale i uzke ulicky a siroke bulvary s poulicnimi hudebniky. To vse jsou prvni dojmy z horke Barcelony. Noc je ale jeste mlada...

Prave jsme nastoupili do rychlovlaku smerem do centra. Jsme unaveni, uz se tesime na siestu. Pak pujdeme koupit bombu.

Po vyjezdu na rozhlednu na Boruvkove hore (28 km, 600 vyskovych metru, 2 hodiny) jsme zakotvili na obed v Javorniku.

V Udoli ztracenych stol je misto, kde voda tebe do kopce. Smekam pred davnymi staviteli.

Polska Nysa je docela pekne mesto, o ktere se mistni staraji. Prilehla jezera tvori docela sympatickou rekreacni oblast. Koleno ale boli.

Navzdory desti pokracujeme vlakem dale do Vidne odkud pak pojedeme na kole zpet do Brna. Drzte nam plastenky.

Jako starsi zak jsem se umistil na prvnim miste ve Vodackem viceboji. Startovalo se z Tisnova.

Potreti a naposledy pojedeme Sazavu do Pikovic. Je tu pekne, mozna az moc slunicka.

Nase zakladna je v Sumperku, dnes jsme jeli Desnou. Nova lod zakusila dost, na dne je hromada skrabancu. Ale jinak dobry.

Na Dunajskem ostrove se moc dobre spi. Je krasne, modra obloha, slunicko sviti. Jeste nas ale ceka pekny kus cesty na bruslich...

Po dnesku mam dost, hlavne teda moje nohy. Schvalne by me zajimalo, kolik jsme nachodili kilometru. Po ranni prohlidce Westminster Cathedral jsme se projeli po Temzi az k pevnosti Tower a slavnemu mostu Tower bridge. Tam jsme stravili docela dost casu prohlidkou a naslednou veceri ve stylu praveho anglickeho fish&chips. Po prvnim typicky britskem desti jsme jeste zajeli k Millenium Hall a do honosne ctvrti City. Nohy jeste boli, jdu si dopit kavu, kterou si muzeme na pokoji varit z pripraveneho servisu.

V Londyne je pekne, zadne mlhy. Dnes jsme meli krasne modrou oblohu. Zacali jsme na prekvapive pomerne malem Picadilly Circus a stridanim strazi kralovske jizdy. Pak jsme se sli podivat do podzemniho sidla britske vlady za II. svetove valky a muzea W. Churchilla. Stravili jsme tam snad 2 hodiny, ale clovek by tam mohl byt cely den. Mimoradne pekne udelana expozice. Za Tonym na Downing street c. 10 nas nechteli pustit, tak jsme se spokojili alespon s Nelsonem na Trafalgar Square. Nejvetsim zazitkem byla asi projizdka v obrim londynskem ruskem kole London eye zakoncena veceri, kterou nam prinesl sympaticky Polak v prilehle restauraci. Nasledovalo vyblbnuti se na autickach v Namco station. Pruzkum slavneho Notting Hill skoncil spise neslavne jizdou v double-deckeru zacpanym Londynem (v nedeli v 11 vecer). Ted se chystam v nasem moc peknem hotelu s internetem zdarma. Ovsem ne primo na pokoji, tam signal nedosahuje. Prave stojim prede dvermi... Dobrou noc.

Brnenske letiste je mile male a klidne. Nova budova je navic pekna. Snad budu mit cas si ji na zpatecni ceste vyfotit. Tak tedy vzhuru do Londyna. :-)

Pořád jsem se nedostal do centra. Školení sice probíhá mimo hotel, ale taky někde na kraji města v nějakém bývalém letním sídle hraběte, nebo jak to popsat. Naproti je docela tajemně vypadající kostelíček v místním stylu. Na hotelovou kuchyni si ale nemůžu stěžovat: vrcholem dnešního večerního menu byl kousek citronového dortu s krémem. Překonal i letadlový kuřecí steak. Zítra nás čeká strastiplná cesta domů. Zrovna když tu začaly řádit oslavy sv. Patrika...

Ještě jsem zapomněl, že padla moje největší thajská iluze: obecně tam není levnější elektronika a oblečení než u nás. Dají se najít ve velkých obchoďácích dost výrazné slevové akce, ale chce to štěstí a pevné nervy.

Z extrému do extrému: právě sedím v docela luxusním pokoji a vesele ťukám do notebooku. V Bangkoku je internetu zdarma jako šafránu. Sítí je tam hromada, ale buď jsou uzavřené nebo za tučný poplatek (u nás v hotelu v přepočtu asi za 120 Kč za hodinu!). Do hotelu nás dovezl mikrobus, nemuseli platit a tím pádem ani nevěřit taxikáři, že v Bangkoku nevydávají taxikáři účty. Po ranním čekání na Vienna Airport jsme s Michalem poobědvali ve Frankfurtu při mezipřistání v centru na Kaiserstrasse v turecké restauraci různé variace na kebab a oba jsme byli velmi spokojeni. Na stejné ulici byl dokonce thajský obchod. No nic, už jsem dlouho nebyl ve sprše a tak to jdu napravit. Mám ale trochu strach, protože irská recepční s hlasem 10leté holčičky mě i Michala ubytovala ve trojlůžkovém pokoji. Ale ne ve stejném...

Prave jsme pristali v Dublinu a timto koncim svuj rozlitany den. Jeste vcera jsem stal na nejvyssim mrakodrapu Thajsku a smlouval na trhu...

Tom je na hotelu, boli ho noha. Tak jsem sam absolvoval one-day tour po chramech se zlatymi strechami i vnitrni vyzdobou. Nejvic me ale dostal spici Budha. Ted mirim do obchodaku MBK, kde by meli mit levnou (foto)techniku, jak mi poradil jeden kolega z Bangladese. V sedm mistniho casu si jdeme s Tomem pro nova, vcera zkousena hand-made saka. K internetu se dostavame tezko.

Konečně se nám podařilo připojit do nějaké otevřené sítě, ale pracujeme i na hacku do hotelové... Ale pěkně od začátku. Austrian airlines nám připravily jedinečný zážitek v podobě kuřecího steaku se špenátem a bramborami ve smetanové omáčce. Z letiště jsme dojeli dál, než jsme chtěli. Ridič totiž nezamumlal název naší zastávky a tak jsem si mohl oživit smlouvání u taxikářů. Po ubytování až v podezřele čistém First hotelu (zabili jsme jen jednoho broučka, který se tvářil jako štěnice) jsme vyzkoušeli thajskou restauraci: měli jsem tuňákovou polévku s kokosovým mlékem a citronem, pikantní omeletu s mletým masem, rýži, kuřecí směs s bylinkami a banánový pohár. Když to srovnám s Indií, je to nuda. Na ulicích není žádný dobytek, mají tu beton (až moc betonu), na silnicích asfalt a dřevěná svodidla a všichni vydají docela západně.

Prsi. Sedime ve vlaku a na neco cekame. Mame ale velkou casovou rezervu, takze se nic nedeje.

Včera bazén a sauna, dnes běžky. Na Vysočině je krásně.

Jsme zpet. Je tu stejna zima, ale jinak je to jina liga. Neni tu zadne jezero za mestem a takova zvlastni poklidna atmosfera.

Jsme u Zdeňka na bytě a pečeme lososa. Vycházka po Osle nás docela unavila, ale je to docela zajímavé město. Nejlepší je asi fontánka a uprostřed tramvajová křižovatka. A taky směšní vojáci, kteří hlídají královo sídlo. Opera mě ale taky dostala. Zítra se jdeme podívat na skokanský můstek tady za městem.

V autobuse na letiste jsme potkali Rase, naseho spolucestovatele z Vidne, ktery byl s nami prvni den v Dili. To uz fakt nemuze byt nahoda!

Vecerni Prahu strida tma v tunelu. Mirime do Holesovic a pak na letiste. Jeden rizek to uz neprezil. Dalsi se schovavaji v batohu.

Na Vysočině je mlhavo, ale v podstatě pěkně. Zvlášť když se mi daří v ping-pongu.

Po par letech jsme zpet, je to tu cim dal tim opravenejsi a hezci. Ted se chystame na kolo podel rakouske hranice. A vecer zpet do Brna.

Zpet v Evrope. Je tu podezrele ticho, vonavo a na nadrazi cestujici nelehaji na zemi. A hlavne - nikdo necumi :) Jsem trochu pomalovana henou, takze uz vim, jak si pripada pernicek.

Jsou 4 rano, sedime na letisti a cekame na odlet. Posunuli nam ho o 2 hodiny. Dlouhou chvili si kratim psanim postrehu.

Pred definitivnim odjezdem poznavame uplne jine Delhi nez pred tremi tydny. Rano jsme vypadli ze zaplivane hotelove ctvrti Paharganj a prozkoumali Stare Dilli a jeho muslimske bazary - uzasne obchudky s korenim a vsim moznym, privezem toho dost :) Nove cast okolo India gate je zase jina, jsou tu siroke bulvary a skoro evropske parky. Ted jeste shanime pro DO objektiv. (Mami, jak nam predcasne skoncil hovor, tak to mi dosel indicky kredit na te bezplatne karte). Tesime se na vas :)

Keca, slonici jsou super. A hopkaji.

Uz se docela tesim do Cech, do prace a do skoly (moje studijni plany dobre dorazily, takze formality jsou snad vyrizeny, ted zbyva studovat). Je tu fakt levne, tak jsem si koupil noviny za korunu a uvazujeme o nakupu pruvodce atd. Kdybyste nekdo neco chtel koupit a dalo se to dovezt v batohu, poslete mi SMS, napr. slovniky z Oxfordu jsou tu levne a knihy vubec... Vcera jsme v Jaipuru navstivili kamenou observator Jantar Mantar, kde jsou obrovske slunecni hodiny a dalsi pristroje, ci spise stavby. Cestu vlakem jsem si kratil psanim "tematickych postrehu", takze az se vratim, pribude tu nova sekce. Jo a taky jsme jeli na slonovi, tak nejak divne se to koliba a je to vubec pomale a divne zvire.

Pred odjezdem povestneho Shatabdi superexpresu stresujeme nad superpomalym internetem nad zpravami ze skoly - zlata Indie... Jaipur je rozpalene poustni mesto plne nadhernych palacu. Navstivili jsme kousek za mestem palacovy komplex v Amberu. Je to naprosto uzasna stavba a paradni zakonceni nasi cesty. Snad nam zbude jeste par minut na nejaky ten nakup, bazary jsou tu pekne :)

Dharamsala byla plna budhistickych mnichu, tibetskych uprchliku, kteri se staraji vicemene o sebe a alternativnich zapadackych turistu - bylo to rozhodne nejprijemnejsi misto nasi cesty a jestli priste zamirime nekam na vychod, budou to horske oblasti blizke Tibetu :) Ted v Amritsaru uz jsme zase hezky zpatky mezi indickymi opruzaky a "Which country?" a "Your name?" a "Where are you going?" se strida s desivou kadenci :) Cas se nam krati, z Jaipuru zamirime do Delhi a pak uz pekne za vami. Tak si jeste uzivame toho nejlepsiho z mistni kuchyne, ale uz se tesime na domaci stravu :) Doufam, ze jste vsichni v poradku, nemam o vas zadne zpravy!

Vstavali jsme ve tri rano (malem jsme se nedostali z hotelu), abysme stihli bus ve ctyri z McLeod Ganje (horniho mesta) do Dharamshaly a tam prestoupili na bus do Amritsaru, kde je slavny Zlaty chram s bazenem pro verici. Maji to moc pekne, z oslnive bileho mramoru. Ale porad nas vsichni zastavuji, chteji se s nami fotit a bavit se. Je to unavne, do toho navic vriska modlitba z repraku vsude okolo. Ale to tady k tomu celemu (= Indii) tak nejak patri, at chceme nebo ne... V sest vecer odjizdime 600 km jizneji, do hlavniho mesta Radjastanu, Jaipuru, ruzoveho mesta. V osm rano bysme meli byt na miste. Dost bylo autobusu, uz se tesim do vlaku.

Rano jsme zahajili nakupem dortiku a dobrutek. To se mi vsak stalo osudnym, kdy jsem po chvilce drncani v "semi deluxe autobusu" vratil dortiky zpet na uzemi Himacalpradese. Jen pro predstavu, tech 9 hodin jsme jeli asi 280 km a stalo nas to 100 Kc na osobu... Cesta byla nekonecna, zarekl jsem se, ze uz nepojedu busem dele nez 4 hodiny. Ted by se mi to mohlo splnit, do dalsich destinaci jezdi vlaky vc. dalsi uzkokolejky. Na tu se moc tesime. Zitra si prohlidneme mestecko a vydame se na kratky vylet k mistnim vodopadum.

Dnesek byl venovan presunu ze Shimly do dalsi horske stanice, Dharamsaly. Jeli jsme busem cestou necestou asi devet hodin, ale nebylo to nijak strasne, tentokrat byl ridic rozumny a netroubil. Akorat DO na zacatku cesty vrhnul z okna :) Do Dharamsaly jsme dorazili ted navecer, takze se chystame teprv na prohlidku, zatim to tu vypada prijemne :)

Ajajaj, cesta busikem byla nejen vycerpavajici (zazili jsme ten nejhlasitejsi klakson na svete - tady se pouziva misto blinkru, tak si spocitejte, kolikrat jsme ho za tech sedm hodin mohli slyset), ale taky prasna. A ten jejich svinskej smog mi napadal do oka, tak jsem si uhnala zanetek :) Nastesti se tu za par korun daji koupit kapky, co by byly doma jen na predpis, tak snad prijedu s obema ocima... Do naseho dalsiho stanoviste, Dharamsaly, se tesime, bydli tam taky pan Dalajlama, treba ho potkame nekde v lese na treku.

Cesta z joginskeho Rishikese do britske Shimly byla vycerpavajici, nas sileny autobus se dostal do kolony vozidel na silnici ucpane povozy s drevem. Vcera jsme prespali v Kalce a dnes casne rano jsme vyrazili na zlaty hreb vecera: 96kilometrovou cestu uzkokolejkou prvni tridou vcetne snidane. Parada. Nemam slov. :) Shimla je opravdu jina nez zbytek Indie, uz jen proto, ze tu nejezdi (cyklo)rikse a je tu spoustu staveb jeste z dob britske kolonializace. Uz mame koupeny listky do "tibetske" Dharamsaly, kam se vydame pozitri.

Taky jsme se hezky shodli, ze v autobusech nas napadaji romany, ale kdyz sedime u internetu, nenapada nas, co bysme meli psat. Takze vam to radsi povime osobne, opravdu bude co vypravet :) Dal se chystame pres Chandigar (mesto navrzene na objednavku Le Corbusierem) do Kalky a odsud uzkokolejkou do Shimly, byvaleho britskeho kolonialistickeho centra. Tak uvidime, jake to tam bude. Mejte se vsichni pekne, uz se na vas moc moc tesime :) (a na rizek, mami :D)

V Risikesi je prijemne - Ganga tu vyteka z hor a miri sem spousta poutniku, joginu i turistu, ale je to tu klidnejsi nez na jihu. Po zamracenych dnech poznamenanych monzunem vysvitlo slunce a zacalo pekne prazit, tak popijime litry mangoveho dzusu, do ktereho jsme se tu zamilovali :) Jinak je tu spousta kravicek, oslu, koz a opic (a mozna prijde i slon). Tez supy jsme nedavno videli :)

Cestou na sever klesa hodina na internetu na prijemnych 20 Rs (8 Kc) a tak jsme tu s dalsimi zpravami. Ve Varanasi jsme zustali pouze den a vyrazili jsme pryc z velkych mest k horam. Nejposvatnejsi hinduisticke mesto (Varanasi) ma svou atmosferu, opravdu sem prichazeji verici dozit sve posledni dny. Byli jsme i svedky spalovani mrtvych na brehu posvatne Gangy. Ve Varanasi a po ceste do Haridvaru me stihly zdravotni problemy, ale vyresil to prasek z mistni lekarny a pravidelna navsteva toalety. Uz jsem zase jako rybka.

Ja jen pridam vodopady (asi 15 km od Khajuraha). Za vcelku pratelskou cenu nas tam dovezl chlapec na motorce, ktery studuje v Dili francouzstinu a chce delat na ambasade. Vodopady nemaji obdoby, siroka (a spinava) reka pada az 60 m dolu. Taky jsme videli opici stado a nejspis i antilopu. Moc se mi tam libilo. Zustante naladeni, odchazime do hostelu, abychom to stihli do jedenacti, nebo majitel bude mit o nas strach a zavola policii. ;-]

Par postrehu letem indickym svetem: V Kajurahu jsou takove ty proflakle "Kamasutra" chramy, ale spis si to vymysleli, moc nepristojnosti tam sosky nedelaji :) Pri vstupu do chramu nam nechteli vzit 500RS - problem s falesnou bankovkou elegantne vyresila mistni pani policistka, se kterou jsme popili caj: poslala pro podvodnicka, ktery nam ji udal na trhu za vodu a dzus. Od ted uz davame bacha. Ted jsme ve Varanasi a je tu velice fotogenicka povoden - ale jen malinka :) Shledli jsme obrady u Gangy a zitra se vydame zas na sever - tahnou nas hory.

Vcera jsme vyjeli z Khajuraha, kde jsme videli stare chramy a vodopady. Ted sedime ve vlaku do Varanasi a cekame, az klesne voda na trati...

Vstavali jsme ve tri rano, abysme videli Taj Mahal za svitani, ale bohuzel prselo, tak jsme si radsi spat. Nejlepsi je stejne pohled z druhe strany reky, kde nejsou mraky turistu. Ted jsme o 200 km dal, prespali jsme v Jhansi (docela skarede mesto) a sli jsme na sileny autobus za 100 Rs (40 Kc), abysme ujeli dalsich 200 km. Po peti hodinach cesty jsme skoncili v Zen hotelu (kde se o nas pan majitel pekne stara) a povecereli s Japonkou, ktera tu cestuje sama a nema zadne ockovani. Stastna to zena...

Ve vlaku z Dili do Agry jsme potkali informatika Amida, ktery dokaze hacknout jakekoliv heslo z jakehokoliv uctu na internetu. Ale jinak nam cesta s nim pekne utekla. V Agre jsme poprve videli slunicko, v Dili jen prselo (= vypalena obloha = nefotil jsem).

Z Delhi jsme vypadli co nejdriv, narvanym vlakem jsme utekli nahanecum i monzunu - ted jsme po veceri v Agre a koukame na Taj Mahal :) Delhi je trosicku slum, vlastne asi vsecko tady :) Neda se popsat, musi se videt. Taky nas zasypavaj hromady moskytu, tak se tesime na prvni zachvat malaricke zimnice. Za dvacet rupek (asi 8 Kc) nas pan cykloriksa odvezl z nadrazi k hotelu. Bylo to 10 km. Neverime jeste ted.

Dve vecere a dve kavicky potesily,Jordanci jsou sikovni.Ted nas jeste vozi po runway a za chvili uz se vydame do sparu riksum.27 stupnu:)

Jsme odbaveni a cekame na letadlo, ktere nas odveze za hranice vsednich dnu. :) Dycha na nas Arabie, je to tu multikulturni.

Mam svetle platene gate,co v nich vypadam jak britska kolonizatorka,obri batoh a cestovni horecku.Odjezd!

Hlavac vypada jak yanas za tricet let.Nezmari slavili a bylo to genialni:)

Kabelkovou jsem prezila,Ebeni samozrejme uzasni a Koubkovi sklep velice prospiva.

Na Ebenech probiha urputny boj o strategicke pozice.Jsem tradicne na koberci a neodvazuju se natahnout nohy.Gut!

Prazdniny v Telci, docela zajimava akce v centru mesta. Ve vzduchu je prazdninova atmosfera a pecena krkovicka. Vubec se mi nechce zitra do Brna.

Zpáteční cesta byla vcelku rychlá (v okolí Klagenfurtu opět pršelo), jen jsme se trochu sekli ve Vídni. Tamní obchvaty a nájezdy v kombinací se stavbou silnice jsou nekonečné. Uf, mám toho dost, jdu spát.

Poslední výlet směroval kousek od Ljublaně do soutěsek Iški Vintgar, kde je krásně průzračná voda a chládek. Pak jsme si dali oběd v Ljubljani a s Tomem jsme ještě proběhli centrum a vyjeli lanovkou na Grad a zpět.

Vipavský hrad a výhled příjemně překvapil, zato Štanjel docela zklamal. Moře je pořád slané, ale v Portoroži asi obzvlášť. Každopádně jsem si spravil svůj mořský deficit. Zítra večer už jedeme domů. Škoda.

Dopoledne jsme navštívili kamarádku Lindy Špelu a nakoupili jsme sýry a místní slivovici kdesi v horách, kam jsme stoupali po šílených serpentýnách. Rafty jsem taky přežili (bylo málo vody), Soča a okolí je fakt pěkné i v dešti. Zpát

Záhřeb mě příjemně překvapil. Docela pěkné město, i když na předměstí to vypadá jako u nás před 10 až 20 lety. Večerní koupání v Terme Čatež bylo uvolňující.

Nákupy v BTC byly vyčerpávající, ale něco málo máme. Pak jsme se přejedli v lidové jídelně v Ljubljani a pokračovali s Tomem na Šmarnou goru polem nepolem, korytem nekorytem.

Moc pěkná a neprofláklá jeskyně Križna jama včetně gumáků, svítilny a vody, výstup na Križnou goru, smočení nohou v Cerkniško jezero a prohlídka kostela od Plečnika v Črne vsi. Tak to byl dnešek.

Cesta byla mokrá, ale docela rychlá. Dost jsme s Tomem prospali. Líbily se mi tunely a přejezd hor.

Letím na sraz, za chvíli odjíždíme!